Úvod
věnováno Pamele Susan
Myslím, že jsme byli
Tvoje mléko je mým vínem
Ty záříš mým mušelínem
MOZAIKA
řada poznámek, poezie v próze,
povídek, úryvků her a dialogů
Aforismy, epigramy, eseje
Básně? Ovšem
PROLOG
autointerview:
Interview podle mne představuje novou uměleckou formu a interview se sebousamým je
vrcholnou trestí kreativity. Člověk si sám klade otázky a snaží se na
ně odpovědět. Ani spisovatel nedělá nic jiného, než že odpovídá na
řetěz nevyslovených otázek.
Je to podobné, jako když svědčíte u soudu. Svědecká lavice je oním zvláštním místem,
na němžse snažíte vysvětlit, co se stalo, a popravdě si vzpomenout, co
jste dělali.Jde o velice důležité duševní cvičení. Interview vám
poskytne nejednu příležitost konfrontovat vlastní mysl s kladenými
otázkami a já si myslím, že právě tohle je podstatou umění. A taky vám
dává šanci zbavit se vší vaty... Měli byste se snažit o jasný, přesný a
konkrétní výraz... Hlavně žádné žvanění. Předky této formy jsou
zpovědnice, debata a křížový výslech. Když v rámci interview něco
řeknete, nelze to vzít zpátky. Je pozdě. Tohle s sebou nese silný
existenciální náboj.
Svým způsobem mě láká hra zvaná umění a literatura: mými hrdiny jsou umělci a
spisovatelé.
Psát jsem chtěl odjakživa, ale vždycky jsem si představoval, že to bude mít cenu jenom
tehdy, pokud se ruka chopí pera a začne se pohybovat sama od sebe, bez
mého přičinění. Něco jako automatické psaní. Jenže nic takového u mě
nefungovalo.
Jistě, napsal jsem pár básniček. Tuším, že někdy v páté nebo šesté třídě vznikla báseň
nazvaná "Ponyexpres". To je první, na kterou si vzpomínám. Byla to
taková baladická skladba. Ale nikdy jsem ji už nedal dohromady.
Na střední škole jsem napsal "Koňské šířky". Tehdy i později na vysoké jsem si
schovával spoustu sešitů. Když jsem skončil studia, tak jsem je z
nějakého hloupého - nebo možná chytrého - důvodu vyházel... Do těch
sešitů jsem si psal večer co večer. Na druhé straně je docela dobře
možné, že kdybych je nebyl zahodil, nenapsal bych nikdy nic původního.
Byly totiž konglomerátem toho, co jsem četl nebo slyšel, především
výpisků z četby. Řeknu to takhle: kdybych se jich nezbavil, nebyl bych
svobodný.
Skutečná poezie nic neříká - jen vybírá jednotlivé možnosti. A otevírá všechny dveře.
Můžete si vybrat ty, které vám nejlépe vyhovují.
- - - A právě to mě na poezii láká: že je tak trvalá. Dokud budou existovat lidé, budou si
pamatovat slova a kombinace slov. Apokalypsu přežijí jen básně a písně.
Nikdo si nedokáže zapamatovat celý román. Nikdo nemůže popsat film,
sochařské dílo nebo obraz. Písně a básně však přetrvají, dokud budou na
světě lidské bytosti.
Pokud si mé básně kladou vůbec nějaký cíl, snaží se zachránit lidi před zjednodušujícím
viděním a cítěním.
Jim Morrison
Los Angeles, 1969 - 71